Tři týdny na přelomu října a listopadu jsem měla možnost strávit na služební cestě v této ostrovní zemičce. Jelikož hlavní náplní pobytu byla přeci jen práce, tak můj čas na cestování byl poněkud omezen. Přesto se mi podařilo podívat se někam dál než jen po okolí univerzity, kde jsem "samozřejmě" strávila času nejvíce!

   Už po příletu mě na letišti čekal starý známý Konosuke, který se stal po celou dobu pobytu mým japonským "andělem strážným". A hned po příjezdu začal japonský život: byteček velikosti pro mravence, kde se vejde vše nezbytné i ne-nezbytné (pračka, televize, různé spotřebiče a hlavně postel s báječnou peřinou!!!). A všechna nařízení, co se má a nemá, nebo by mělo či nemělo - hlavně dobře vyhazovat odpadky (správně je třídit), neotvírat cizím lidem a večer nedělat moc hluk. Na ten hluk jsem si vždycky vzpomněla, když spolubydlící v patře nade mnou každé ráno a večer pěkně cupitala v podpatcích ... dup-dup-dup-prááásk (dveře se zavřely). A klíče neztratit, telefon na Konosukeho nosit v taštičce na krku, abych v případě neštěstí mohla rychle zavolat SOS-přítele. A ráno cesta do školy, dělníci odvedle pokaždé nevěřícně koukali, jaká že blondýnka je to japonsky zdraví. Vrátný, co mě zná už od prvního dne a hluboce se uklání i když jsem ještě nepřešla ulici k univerzitě a prof. Tomogane s úsměvem popřeje dobré ráno - "Ohajó gozaimas´, Irenasan."...