Na této cestě jsme ujeli 20 057km, a to snad všemi dopravními prostředky kromě kola nebo koloběžky. Čas strávený na delších
    přesunech (v trucku, lodi, busu nebo ve vlaku) jsem pak zpětně spočítala na 617,5 hodiny; což v kuse dělá něco mezi 25 - 26 dny.

   Jídlo nás vyšlo poměrně levně, v Číně není strava drahá. V běžných místních restauracích se dá najíst v průměru za 10Y na člověka, což bylo v přepočtu asi 30Kč. Kromě toho jsme jedli pečivo, ovoce a zeleninu, která, pokud se kupuje na tržišti, tak je pro nás téměř zadarmo. Jídlo do hor jsme měli s sebou z Prahy, dokupovali jsme maximálně těstoviny nebo rýži.

   Všechna numera jsou spočítána zpětně tady v Praze a samozřejmě, že se tři měsíce zpátky počítají dost obtížně. Je to tedy spíše odhad, než že bych mělo do padesátníku zapsané každé zrnko rýže, za které jsme zaplatili.:-) Berte to tedy jako že "báj voko".

   Vše je také spočítáno podle našeho rozpočtu s Honzou (Maťa s Tomem měli výdaje trochu jinak) a také jsem to odvozovala od své vlastní útraty, tzn. že Honza například za suvenýry utratil mnohem méně.

   Lonely Planet Čína a Tibet nám byly i zde věrnými průvodci, než nám průvodce na Čínu ukradli.

   Číňani ukazují počty na prstech jinak, než jsme zvyklí. Domluva je tedy složitá i co se týče gestikulace a ze začátku, když jsme tento fakt nevěděli, nechápali jsme proč, když ukážeme na prstech dva kusy, dostaneme jich sedm (oni se zase pro změnu divili, proč toho chceme tolik). Jedna - ukazováček, dva - ukazováček a prostředníček, tři - ukazováček, prostředníček a prsteníček, čtyři jako u nás, pět také stejné, šest - palec a malíček jedné ruky, sedm - palec a ukazováček (jakou nás dva), osm - zakroucený ukazováček, devět - prsty k sobě a vyšpulit, deset - překřížené ukazováčky. Bohužel si nejsem jistá, zda si to pamatuji správně
   Němci vydali průvodce na Transsibiřkou magistrálu, kde kromě jiného info v normálních průvodcích neběžného, je tam i tento prstoklad.

   V Tibetu hrozně moc prší. Hlavně tedy v letních měsících. Jediná věc, která nás vždy dokázala zaručeně zachránit před vodou, byl atombordel (tedy správně protichemický oděv).

   Bohužel jsme s sebou neměli příliš dobrý digitální foťák. Mnohem lepší fotografie máme na diapozitivech či z kinofilmů. A na Třech Soutěskách jsme na digitál nefotili vůbec, protože jsme chtěli zachránit alespoň to staré, co bylo vyfoceno na SD kartu, ale bohužel se záložní flashkou ukradeno. Omluvte tedy kvalitu fotografií.


   Ostatní info v textu v příslušné kapitole, anebo mi napište...

© I+M+T+H