Tato cesta byla vymyšlena a zařízena během dvou dnů, respektive dalo by se říci i během jednoho odpoledne či přesněji během jednoho telefonátu. Podobně rychle se nám rozplynula plánovaná výprava do Gruzie, neboť se zde jedna skupina lidí chce odtrhnout od vlastní země a jiné skupině lidí se to nelíbí a poslední skupině se zase nelíbí, že té druhé se to nelíbí. Tak tam začaly lítat rakety, kulometný střely a jezdit tanky. Do poslední chvíle jsme váhali, zda jet či nejet, jak nebezpečné to opravdu je, a když padlo rozhodnutí radši nikam nejezdit, tak jsme jen doufali, že i ta naše česká letecká společnost z bezpečnostních důvodů let do Tbilisi zruší a my tím získáme nárok na vrácení plné hodnoty letenky. To se nakonec povedlo a nám nezbylo než se zamýšlet co s naplánovaným volnem. Všichni jsme chtěli jet někam do exotiky, ale každý do jiné. Šotek se nadchnul Jordánskem a z tohoto nadšení neupustil. Nás tím bohužel nenakazil a vymyslely jsme se s Katkou, že by nemuselo být špatné třebas Maroko. V té rychlosti shánění další letenky a turistických informací o Maroku, Katka ještě protáhla povolenou dovolenou o pár dní a vyrazily jsme.

   Jelikož jsme cestovaly pouze v dámském složení, vyřadily jsme z plánu cesty všechna "méně" turistická místa, opuštěnější lokality a případné vícedenní výlety do hor či jiné přírody. Nebraly jsme
s sebou proto ani stan, s tím, že ve městě vždycky nocleh najdeme. S tak malým baťohem jako do Maroka, jsem dlouho nejela ani na víkend.

   Zajímavá byla už cesta tam. Katka za check-inem zjistila, že neví, kde má mobil (a to ho před chvílí držela v ruce), "tak snad je v tom druhém zavazadle". Já se zase při čekání na letadlo doslechla, že ani v nepříručním zavazadle se nesmí převážet pepřák a bomba na benzín má být otevřená (byla pěkně zašroubovaná). Takže až do Casablanky jsem se obávala, jestli své zavazadlo ještě uvidím.

   Letadlo z Prahy mělo něco přes hodinu zpoždění, takže jsme měly vážné obavy, jestli vůbec stihneme navazující let. Ke všemu jsme letěli v pěkných turbulencích, tak že letuška polila limonádou chlápky ve vedlejší uličce. Druhé letadlo mělo nakonec také zpoždění, což už se nikdo neobtěžoval cestujícím sdělovat; každopádně jsme ho stihly.

   Cesta zpět už byla letecky v klidu, pokud opomenu to, jak jsme kvůli neustálému čekání v nějaké frontě na letišti v Casablance nastoupily málem pozdě (nebo spíš nenastoupily); a to, že pařížské Charles de Gaulle patří k nejhorším letištím v Evropě vcelku zaslouženě. No a milé překvapení na závěr bylo, když Katka v Praze své zavazadlo mezi doručenými kufry nenašla. Naštěstí o den později baťoh s klíči od bytu a suvenýry (kromě bubínku:-)) dorazil.

   Hlavní místa, která jsme navštívily, jsou v levém sloupečku. Drobný text je doplněn fotkami. Něco užitečných informací, co jsme pochytily je v kapitole "rady a tipy", k jednotlivým místům potom v "ostatní info".

   Přeji hezké počteníčko a pokud se chystáte do Maroka, tak hezkou dovolenou!