Cestování vlakem:
Vlaková nádraží nejsou označena velkým nápisem jako u nás. Měly jsme problém poznat, kam jsme zrovna přijely. Malá cedulka je při vjezdu na nádraží, ale ta se většinou nestíhá přečíst. Takže jediná možnost je ptát se místních. Nejhorší je to při přestupu. Jednou jsme dokonce vystupovaly z rozjíždějícího se vlaku.

Cestování autobusem:
Autobusy jsou víceméně v klidu. Růžový lístek zakoupený předem funguje jako místenka. Podle určitých informací mají cizinci v autobuse přednost, takže pokud budete nastupovat do autobusu s tímto lístkem, vždycky si sednete. Místní si kupují také lístky v autobuse, ale někdy se stane, že se prodá více místenek než je míst v autobuse. Tady pak nastávají zuřivé hádky a spory. Cizinci s tímto (díky té přednosti, která je daná zákonem) problém nemají. Co vás spíše může potkat je cena za zavazadlo. Ta se vždy doplácí mimo lístek. Standardně je to 5Dh, ale autobusoví zřízenci si řeknou určitě více. Je to na vás kolik uhádáte.
Jinak kromě řidiče jsou v autobuse 2-3 další zřízenci, kteří právě organizují nakládání zavazadel (i na střechu), výběr peněz, usazování cestujících a to handrkování.

Dálkové autobusy vždy staví na nějakém odpočívadle. Čas odjezdu je dopředu sdělen, ale záleží vždy jen na řidiči. Takže když se řidič nají, zasedne za volant a troubením dává najevo, že se odjíždí. Cestující pak rychle platí a nastupují do autobusu, který se většinou už rozjíždí. Nikdy nám neujel (asi ani nikomu z místních), ale je třeba si dát pozor.

Společnost CTM je asi nejpopulárnějši pro cizince. Je spolehlivá a nemusíte se o nic handrkovat. Dobré je mít lístek i den dopředu (dle destinace). Autobusy jsou klimatizované. Ostatní společnosti někdy také mají klimatizovaný autobus, každopádně cesta vyžaduje větší komunikaci a trpělivost s místními zvyky.

Cestování taxíkem:
Některé taxíky mají tachometr, ale většina ne. Každé město má tzv. Petit taxi své barvy. Pak existují meziměstké (Grand taxi) taxíky. U meziměstkých taxometr nikdy nevidíte, jsou to staré mercedesy pro šest lidí. Cena za vzdálenost je většinou daná a počítá se s plným obsazením (tzn. i s řidičem sedm lidí v autě). Pokud si chcete užít komfortu, musíte doplatit za nepřítomné osoby. U cizinců se samozřejmě zkouší dát cena co nejvyšší.

Městské taxi by měli mít tachometr, ale bylo to spíše výjimkou. Jakmile jedou cizinci, cena je vysoká. Je třeba se domluvit na ceně předem a nenechat se obalamutit. Platí se za auto, ne za osobu nebo zavazadlo. Zavazadlo se někdy dává na střechu.

Rabat - barva taxi světle žlutá
Miknás - taxi modrá
Fes - taxi červené, docela slušní taxikáři, když nás zavezli jinam než jsme chtěli, tak si vzali méně než jim ukazoval tachometr. A tady tachometr většinou měli.
Marrákeš - taxi červené, má tachometr výjimečně, pozor na ceny

Pasová kontrola: Bez problémů. Nutné vyplnit nějaký papír při vstupu a stejný papír se vyplňuje i při výstupu. Na letišti v Casablance se tento papír nesmí vyplňovat při čekání ve frontě! (úředníci jsou pak nevrlí). Vízum není potřeba.

Jídlo a pití: Tadžíny poměrně dobré (30-45Dh). Dále se dá ochutnat všechno možné. Chleba jsme zhodnotily jako nijak zvláštní. Druhý den už není k jídlu vůbec. Dobré je místní máslo (k dostání v hotelech při snídaních). Velice dobrá je šťáva z čerstvě vymačkaných pomerančů - 3Dh, za 5Dh i s ledem. Pozor na místní vodu a led! Nedoporučuji pít. Jinak ovoce a zeleniny dostatek, opuncie a oříšky jsou výborné.

Peníze a ceny: O něco levnější než u nás. Ale ne zase tak výrazně. 1 dirham = přibližně 2,3Kč (v této době). Bankomaty jsou hodně časté, výběr bez problémů.

Průjem a jiné choroby: Průjem má v Maroku snad každý cizinec (silný průjem). V našem případě doprovázen i horečkami a krví. Navštívily jsme proto místního lékaře. O nemocnici se rozepisovat nebudu, je lepší v ní nemuset pobývat. Každopádně zjistěte si, jestli lékař mluví anglicky (pokud nemluvíte francouzsky či arabsky). Komunikace může být problém. Jinak za ošetření jsme neplatily nic, injekce byla také zdarma (a sterilní). Ani pojištění ho nezajímalo. Léky se ovšem platí, ceny jsou přijatelné. Bacrim forti - na průjem, se dá koupit v lékárně i bez předpisu. Něco podobného antibiotiku a nejspíš nám pomohl. Jiné choroby jsme naštěstí nepotkaly.

Hmyz a jiné breberušky: Na hotelech bývají často švábi. Štěnice jsme neviděly, ani jejich známky. Nicméně se říká, že i to tam existuje. Tak hlavně pozor a nepřivézt domů. Mouchy jsou dotěrné hlavně ráno, když nesvítí tak ostré slunce.

Cestování ženy samy: Víceméně bez problémů. Nenavštěvovaly jsme odlehlá místa, nechodily jsme provokativně odhalené (šátek, dlouhé kalhoty či sukně, většinou dlouhý rukáv). Pouze jsme byly asi často příležitost pro místní, jak komunikovat s cizinci. Jiný rozdíl jsme nezaznamenaly.

Oblečení: Ženy nosí šátek přes hlavu, obličej mají zahalený hodně zřídka. Potom mají barevný volný šaty s kapucou a dlouhým rukávem (džellaba). Mladé dívky často chodí oblečené evropsky, bez šátku. Cizinky kolikrát pomalu v bikinách. Muži tradičně mají takové pyžamo - opět dlouhý volný oblek, světlé barvy a světlou čepičkou. Nosí se tam méně často než tradiční ženský oblek, ale potkáte na ulici také často.

Náboženství: Islám. Toleruje se, že nejste muslim. Nejhorší varianta je nevěřící (lepší nikde nevyprávět). Do mešity je nemuslimům vstup zakázán.

Ramadán: Ramadán znamená, že muslimové od svítaní do soumraku nejedí. V souvislosti s Ramadánem se posunul čas o hodinu dopředu, aby se večer dříve setmělo. V sedm hodin se potom ozvala modlitba z mešity a všichni tak, jak byli, vybalili jídlo. V sedm hodin v Ramadánu je v Maroku všude mrtvo (všichni jedí). Během dne se dá koupit něco malého k snědku, ale je to spíše pro cizince, ne pro místní. Restaurace jsou zavřené. Večer se některé otvírají, ale mají omezené množství jídla. Jděte tam tedy hned. Když se jídlo dojí, tak už nic není a smůla (a v těch sedm tam jde i dost místních, sní se to rychle). Muslimové nesmí přes den ani pít, což je nepříjemné při cestování hlavně pro řidiče. Stalo se nám, že taxikář za jízdy usínal.

Hammám: Hammám by měly být lázně, ale není to tak vždycky. Obyčejný hammám je jen vykachlíkovaná místnost s kohoutkem a kýblem na teplou vodu. Platí se vstupné a potom tzv. masáž. Můžete si zaplatit jen vstupné, ale asi to nemá potom smysl tam chodit. Masáž je totiž místní způsob mytí, ke kterému vám dopomůže patřičný zřízenec. Pozor, není asi vhodné pro lidi s citlivou pletí nebo lupenkou. Mytí dle místní tradice spočívá v drhnutí kůže žínkou (přišlo mi to jako šmirgl papír), kůže se loupe po kusech. Takto je to po celém těle, kromě obličeje. Potom důkladné namydlení a šampon musíte mít vlastní. Ta vazelína, co se všude prodává, je mýdlo na lepší účinnost šmirgl-žínky.

Ostatní: Na severu se hodně prodává hašiš a marihuana. Z doslechu jsou cizinci kolikrát místními donuceni nějakou drogu koupit.