Fes je nejstarší královské město v Maroku. Medina se považuje za jedno z největších funkčních středověkých měst. Bohužel z města není moc vidět, pokud procházíme uličky mediny. Je to jeden obchůdek na druhém, obsypaný věcmi, že zeď domu je sotva vidět. Symbolem středověku jsou místní koželužny. Ty jsme našly vlastně ani nevíme jak. Katka měla zpočátku obavy, když jsme šly potemnělými uličkami do ještě potemnělejších domů. Pak se nás ale někdo ujmul a odvedl nás do prodejny s kůží, odkud byl výhled na ony koželužny. Místní obchodník chce za prohlídku samozřejmě zaplatit a při stoupání po úzkých točitých schodech vyfasujeme větvičku máty, abychom v tom smradu vydržely. Já si na žádný zvláštní zápach nepamatuji, ale Katka by vám asi řekla více:-). Koželužny byly skoro prázdné, pracovní doba skončila. Pohled ovšem úchvatný.
   Výrobky z kůže se zde prodávají ve většině obchůdků mediny. "Je libo pantofle, tašku, peněženku nebo naušnice?" Vše z kůže. A kůže je všude kam se podíváte. Kůže z kozy, skotu, ovce nebo velblouda. Katka si kupuje tašku z velblouda. "Good price, student price and very good quality!" Tady nelze koupit něco nekvalitního za špatnou cenu. Prodavač vám o tom vždycky významně ujistí.:-)

   Trochu problém byl s ubytováním. Odpoledne je Fes často plný a ne všechny hotely mají volno (hlavně ty levné). Původně jsme chtěli Youth Hostel, který se ukázal jako velice dobrý v Miknás, ale byl obsazený (mimochodem tento hostel má nádhernou zahradu se dvorem vyzdobenou arabským stylem). Ubytováváme se v hotelu o ulici dále a v tomto hotelu přečkáváme asi nejhorší noc v Maroku. Pod okny celou noc jezdily auta, vlastně zrovna zrychlovaly a v tom rámusu se opravdu nedalo ani na chvilku usnout. Ke všemu v pokoji bylo po setmění pěkné vedro a dusno, a když jsme otevřely dveře na chodbu, byly jsme zase jako ve výloze. Během noci Káťa taky dospěla k názoru, že se tu určitě vyskytují štěnice, tak nemůže jen tak usnout a musí hlídat, zda se jí štěnice nechce zrovna schovat do baťohu.
   K tomu se nám přidaly komplikace v podobě průjmu. Mně se stav do rána natolik zhoršil, že jsem se rozhodla na druhý den zajít k místnímu lékaři. Výlet do nemocnice byl vcelku zajímavý zážitek. Zdejšímu lékaři jsme nejspíš obohatili slovní zásobu anglického jazyka o slovíčko "průjem". Vyfasovala jsem nějaké léky, jednu injekci a večer mám případně přijít na kontrolu. Jako naschvál léky se vyzvedávají v lékárně a zrovna v neděli jsou lékárny zavřené. Káťa cestuje po Fesu a s pomocí místních nachází nedělní lékárnu.
   Přesouváme se do jiného hotelu, zde je úroveň mnohem lepší, nicméně ubytování o něco dražší. Dva dny strávíme ve Fesu navíc, díky nechtěným zdravotním komplikacím.

   Po zdravotní pauze cestujeme do města Taza v národním parku Tazzeka. Cestou potkáváme jednoho Poláka, který se k nám připojuje na výlet do jeskyně. Na další den pak jedeme do Gouffre de Friouato, což by měla být nejhlubší jeskyně v severní Africe. Vyhlídková trasa zde má 2km tam a 2 zpět a vstup si žádá vybavení čelovkou, helmou a náležitým oblečením a je možný jen s průvodcem. Sestupujeme po ňáké té stovce schodů do díry, kde se proplazíme téměř nenápadným otvorem do dalších částí jeskyně. Jeskyně má bohaté krápníkové vybavení všemožných tvarů. Prostory jsou obrovské. Bohužel také na mnoha místech je výzdoba olámaná, asi si kdekdo přiveze suvenýr domů.

   Z Tazy se vracíme zpět do Fesu a nočním autobusem společnosti CTM pokračujeme směrem do Rísání - do pouště, kde se asi upečeme.