Zprávy o Marrákeši nás provázely už od začátku cesty. Je to nejvíc africké město, nejvíc nepravých průvodců, nejhorší prodavači, nejvyšší ceny, nejhorší taxikáři, nejvíce turistů a největší vedro. Ve skutečnosti se mi tam docela líbilo. V medině jsme se samozřejmě ztratily hned jak jsme tam vešly. Což mě docela netěšilo, protože jsem taky chtěla ještě vidět něco více než krámky se suvenýry. Nakonec se mi podařilo ještě včas dostat do místní medersy, muzea a kúby.

   V Marrakéši jsme ochutnaly, to co jsme ještě nestihly za předchozí část cesty. Katčiny šneky jsem si ovšem nechala ujít. Hena se tady nabízí na náměstí Djemaa el-Fna ve velkém. Tomu jsme také odolaly. Večer se náměstí naplní lidmi a otevřou se "fast foody", do kterých vás naháněči zvou už zdaleka. Vlastně se k nim ani nedá přiblížit, protože hned jak je turista v dohledu, seběhne se dav Maročanů, vnucují vám svoje meníčka a táhnou vás do svojí restaurace. A pokud to zrovna není naháněč z restaurace, ujme se vás nějaký prodavač nebo se jenom zahledíte na břišní tanečnici v povzdálí a už se diskutuje o ceně za tento letmý pohled. Náměstí hýří životem do pozdních večerních hodin. Zvuky tohoto divadla posloucháme i na terase našeho hotelu, kde se mimochodem moc dobře spí. Předposlední den našeho pobytu v Maroku jsme zde také navštívily hammám, nebo-li lázně pomarocku. Kůže z náš naštěstí nesedřeli úplně, ale jenom zpola. A ženská obsluha uvnitř měla dosti poznámek v arabštině, kterým jsme nerozuměly - asi poznaly, že se tady nemyjeme každý den.:-)